Co se odehrálo na trhu práce za posledních 5 let a jak dále?

K přečtení s Vámi sdílíme informace, jak a proč se vyvíjel, a dále může, pracovní trh…a třeba, jaké výzvy nás čekají a nemusí. 

Co se odehrálo na trhu práce za posledních pět let a jak dále?

          Za posledních pět let do všech sfér vstoupilo několik faktorů, které ovlivnily nejen vývoj pracovního trhu, ale našich životů vůbec. Jak jednotlivců, tak společnosti, generací. Vše, na co jsme byli zvyklí, najednou přestalo platit, fungovat. Ptali jsme se starších, zkušených, moudrých, co náš čeká, jaký to bude mít vše vývoj, ale při tom jsme opomíjeli skutečnost a fakta, která se mezitím odehrávala, že toto vše vede k jedinému, a to zcela nové době. Ač se historie opakuje, řekněme z pohledu jistých charakteristik lidského bytí, tak současné století, které je ve znamení technologií a vývoje umělého života, má do značné míry velký vliv na to všechno, jak to bude dále.

                   V roce 2019, kdy ekonomiky světa byly přehřáté, globalizace se těšila svým výsledkům, přišla světová pandemie, která zastavila svět. Ať už to bylo chybou lidskou, chtěnou, či nechtěnou. To se třeba jednou dozvíme z knih historie. Svět se ze dne na den zastavil a každý kontinent, i právní uskupení, se s tím popralo po svém. My v České republice, díky vládním nařízením, jsme žili, jak jsme žili, a to vše si celá společnost dále nesla, a ještě ponese v dennodenních životech. Vše začíná u jednotlivce. Každý má svou volbu, jaký postoj zaujme a jak se zachová, ať už svým přirozeným lidským instinktem, či svou vzdělaností a charakteristikou. I při velkých, nenávratných ztrátách, jsme v ČR pandemií prošli, dalo by se říci dobře, a to hlavně z pohledu trhu práce, kdy nedošlo k žádnému hromadnému propouštění zaměstnanců. Lidé dostávali své mzdy, i když nepracovali, udržela se tak možnost zajistit alespoň finanční bezpečí společnosti. Avšak nyní si dále klademe otázku, zda to bylo zdravé. Troufám si říci, že pro dané období ano. Z pohledu zdravého pracovního trhu, ne. Do společnosti vstoupily pracovní návyky, a řekla bych hlavně požadavky, v rámci nichž se cena práce nerovná výkonu práce nebo také úrovni celkového nastavení zákonům tržní ekonomiky. Proč? 

"Doba blahobytu nás rozmazlila." 

              Po pandemickém období se plíživě blížila krize energetická, a úplný zásah dostala Evropa v podobě vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině. Válka mezi západním a východním světem, a k tomu přihlížející Asie. Vývoj stále nesměřuje ke klidu zbraní, jistotě a bezpečí. A ještě dlouho nebude. Proč zmiňuji všechny tyto věci na začátek? Vše se pak dotýká celého vývoje naší společnosti, pracovního trhu. A to z pohledu situace, kdy jsou velice často kladeny otázky, jak si nyní pracovní trh stojí a co můžeme očekávat. Odpovědí je, že se stále máme dobře, stále máme funkční systém oceňování. Ale co přestalo být funkční a je velice nedobré, jsou celkové podmínky života v celém systému, který má nepředvídatelný vývoj. Doba blahobytu nás rozmazlila. Zapomněli jsme být skromní a upřímní, zapomněli jsme jít si za svými sny a ideály, za cenou zdravého života a pokory. A neumíme to dodnes. Je to naše Achillova pata. 

"Umíme na svém území vzdělávat národ pro dané pracovní pozice?" 

         Pracovní trh se v posledním roce a půl potýkal s velkými výkyvy, které neodpovídaly žádnému standardu před tím, vybočuje z jakýchkoliv dříve známých kolejí. Dalo by se říci, že každý si jde po svém. A je třeba, aby si šel každý po svém, ale na druhou stranu, když nebudeme držet spolu, riskujeme, že ohrožení (nejen za hranicemi) je velké. Snažíme se? Dělá každý, co může? Válka je největší zlo, ale i ve válce se musí žít. Je spojená s velkou mírou lži. Kdo, nebo lépe co, nelže, jsou čísla a fakta, pokud samozřejmě nejsou zfalšována. Pracujeme s těmi správnými daty? Díváme se na ty správné ukazatele, které potřebujeme? Porodnost v České republice je stále nízká pro to, co si žádá ekonomika sama pro svůj vývoj. Dlouhodobě víme, že český trh je podhodnocen počtem aktivně pracujícího obyvatelstva. Pak je zde ale otázka: Chceme a jsme schopni otevřít pracovní trh někomu dalšímu, umíme přijmout další lidi národnosti na našem území? Ať už z donucení, či samotné potřeby. A když ne, potřebujeme takový výkon ekonomiky? Proč neumíme uzpůsobit vše vlastnímu počtu obyvatelstva? Chceme se někomu zavděčit, anebo máme nereálné ambice? Umíme na svém území vzdělávat národ pro dané pracovní pozice? 

 "Svoboda je zodpovědnost a my si ji jen užívali." 

         Na tyto otázky se nedíváme vůbec reálně. Hasíme jen oheň, který stále hoří, a jednou nabude na síle v podobě propouštění a uzavírání historických fabrik v regionech, odchodu zahraničních investorů, který mimochodem začal ještě před covidovou pandemií v podobě nepřicházejících nových investic. A tam, kde se oheň ještě nerozhořel, nemáme dostatek pracovníků, abychom naplnili rozvoj daného odvětví. Svoboda je zodpovědnost a my si ji jen užívali. Nyní máme co dělat, abychom našli ten správný řád, a to jak pomocí novelizace zákoníku práce, tak i změnami ve vzdělávacím systému. Abychom našim dětem, které se perou s dobou nejistoty, připravili půdu pro budoucí rozvoj. O situaci nemluví nahlas, jen nám svou nejistotu dávají najevo svým chováním, a to ve formě sebepoškozování, nebo třeba otázkami, k jakému pohlaví se mají hlásit. Chtějí bezpečí a jistotu, přirozeně. Neví, jakou cenu si říci za svou práci, není to jejich priorita. Chtějí jen smysluplnou práci. A mají pravdu. Peníze, mzda, je faktor otázky směny. Výkonnost ekonomiky a vyspělost společnosti určuje, jak může v porovnání s ostatním světem být mzda vysoká. Jak kvalitní život můžeme mít. 

"Začíná být také omezená nabídka pracovních pozic." 

          Pracovní trh je velice neutěšený. Do některých oblastí se již navrátil řád, a to jak v podobě tvrdého nařízení vedení společností, zrušení možnosti práce z domova, tak v příkré mzdové politice či zrušení benefitů, do něhož zasáhl i státní aparát. Trh volá po uvolnění pracovního trhu z pohledu zaměstnavatelů, tedy po aktualizaci zákoníku práce, zvláště v podmínkách propouštění zaměstnanců. Před rokem 2019 jsme se v rámci ČR bavili o 2% nezaměstnanosti. Toto číslo se moc nezměnilo, nezaměstnanost je stále nízká. Vše ostatní se však změnilo, například nástup kvalifikovaných pracovníků na otevřené pracovní pozice nebo ochota cokoliv se učit či vnášet nabyté vědomosti do své práce, společnosti. Odolnost a vytrvalost společnosti je dennodenně ovlivněna věčnou nejistotu a nebezpečím. Je třeba se s tím naučit žít a poprat. Tak, aby každý jedinec věděl, jak s těmito věcmi v sobě pracovat a ošetřit je. Je dobré si také říci, zda systém, v podobně zákonných záležitostí, je pro nás stále zdravý. Ne vše, co platilo před 50–30 lety, pomůže dalšímu vývoji pro dalších 30–50 let. A co se nezmění? Každý by měl vědět, v čem je jeho přidaná hodnota, v čem je dobrý a na čem může spolupracovat s ostatními ku prospěchu bezpečí a jistoty pro sebe, své nejbližší, i celé společnosti. Tuto otázku za každého z nás nikdo jiný nezodpoví. Můžeme se vzájemně podpořit, respektovat, ale je také dobré mít své hranice, pro zachování zdravého života. A pokud jsem napaden, jsem nucen se bránit. A o tom je i pracovní trh. Stále platí, že při výběrových řízeních se ptáme, proč jste pro danou roli vhodný, proč vás daná pracovní nabídka zajímá, jaké máte možnosti a jakou cenu (mzdu) si říkáte?

"Jsme zatím v začarovaném kruhu." 

     Dnes již není pravdou, že pro všechny pracovní nabídky je nedostatek kandidátů. Na otevřené pracovní nabídky jsou denně zaslány spousty životopisů. Avšak ne stále těch relevantních, a tak se opět společnostem vyplácí kvalitní náborový proces a investovat nejen čas, ale i zdroje a práci do procesu samotného náboru. Tak, abychom našli toho nejlepšího kandidáta pro danou pozici, či jej vůbec přilákali a aby se o naší pracovní nabídce vůbec dozvěděl. Dalším krokem je jednak udržení dobrého zaměstnance, tedy takového, který je kvalifikovaný pro danou pracovní pozici, pro potřebu společnosti, jednak také jeho motivace, ohodnocení atd. S ohledem na restrikce, které přicházejí, začíná být také omezená nabídka pracovních pozic. Zvláště když se na vše podíváme z pohledu geografie. Ochota českého obyvatelstva cestovat za prací je ve srovnání s ostatními zeměmi jedna z nejnižších. Kdo by se také divil. Do infrastruktury státu za posledních 30 let nebylo v rámci propojení regionů cokoliv investováno. Zaměstnavatelé nyní nepřispívají na relokace. Jsme zatím v začarovaném kruhu. V této situaci ale tedy musíme očekávat, že pokud se střední a starší věková část obyvatelstva nebude stěhovat za novými pracovními pobídkami, pak z pohledu regionu bude růst množství uchazečů o danou pracovní nabídku či se nenajde žádný vhodný kandidát. Mladá generace se relokaci nebrání, ale zvykla si na atraktivnost a rušný život, což místa mimo velkoměsta nenabízejí. A tedy ani tato část populace není ochotna se za prací stěhovat, a to ani s vyhlídkou vysokého mzdového ohodnocení. 

Jak z toho ven? 

      Co plně nemůžeme ovlivnit, jsou faktory a světový vývoj za našimi hranicemi. Co však ovlivnit můžeme? Je dobré si, jak se hezky česky říká, "zamést před vlastním prahem". Procesní postup auditu tomu může velice dobře napomoci. Z pohledu struktury podniku je třeba si říci, zda má daná společnost jasnou vizi, produkt, zaměstnance aj., které potřebuje, zda se uživí, bude ekonomicky zdatná, co dalšího potřebuje atd. Na základě prvotního auditu, tedy po stanovení proč, kdo, co a jak je třeba, se dá i ze starého postavit nové, lepší, zdravé, na kterém se dá budovat další. Změna přichází z toho uvnitř každého z nás, vlastní motivací. Je třeba zjistit, kde se daná motivace pro každého z nás nachází, učit se a naslouchat. Dnešní doba nás také učí ostražitosti a bránit se. Ale umíme to? Doba nás nutí přemýšlet a konat z pohledu krátkodobého rozhodnutí, ale nesmíme zapomínat na budoucnost. Práce je jeden z faktorů, které lidi činí šťastné a zdravé. Umí naše společnost ocenit kvalitní práci, spolupráci a hledat cesty, jak si takovou práci najít či vytvořit?   

 Časopis: Český Institut Interních Auditorů,  Ing. Šárka Taxová, MBA #humancapital#humanresource #pracovnítrh

Článek vydání časopisu ČIIA 2024.